Už dlouho jsem se snažil trhnout svůj kaprový rekord na svazové vodě, ale ne a ne se mi to podařit. Svou devadesáticentimetrovou metu jsem pokořil až s krevetovým předmáčeným boilie na vodě, na které rád lovil můj děda, můj rybářský učitel. Zatímco všichni jdou sledovat hokej, oči přilepené na televizích, já jsem využil situace v podobě očekávaného minimálního tlaku rybářů a vyrazil jsem k vodě. Cílem mi byla krásná stojatá svazovka, o které jsem slyšel, že skrývá hned několik pořádných kaprů přes deset kilo. To pro mě byla výzva jako žádná jiná.
Za dob mého dědy, který na stejném revíru trávil nesčetná rána i večery, se tu kapři přes deset kilo neulovili. Pamatuji si, že většina kapříků, které děda babičce přinesl domů, měla kolem padesáti centimetrů. Lovil je na pařenou housku, těsto vlastního receptu a taky na kolínka obalená ve strouhance. Ostatně jako většina rybářů před nějakými těmi 30ti až 40ti lety. Ale co je nejdůležitější, děda měl tenhle rybník opravdu rád. Tenhle, pak také rybník na Krakovci, kde už se ryby dávno neloví, a řeku Berounku. To byly jeho tři srdcovky. A já byl šťastný, když jsem jako malý špunt mohl jet na ryby s ním a když jsem dostal jeden z prutů na starost. To jsem se pak cítil jako pán. S obrovským napětím jsem čekal na záběr, který mi nesměl uniknout. Byly to krásné začátky, ale je to už tak dávno, že mi připadá, že to snad ani není pravda…
Foto: Ilustrační foto mé výbavy
Několikrát jsem na „dědově“ rybníku lovil ryby - už v dospělém věku - na rousnice, červíky a kukuřici. A přicházely mi zvláště v jarních měsících kvanta kapříků, línů, karasů i cejnů, ale žádní obři. Můj největší kapr ulovený na tomto revíru měl 65 centimetrů. A pak jsem slyšel od rybářů, kteří na stejné vodě lovili, že se tu krmí daleko větší ryby, některé až k metru délky. A protože už to bylo v době, kdy mě zasáhla vlna boilies, začal jsem tu cílit na velkého kapra, který trhne můj osobní rekord. Hrozně se mi líbila představa, že si takového kapra povodím právě tady, v místě, kde můj rybářský předek tak často obdivoval ta krásná rána s párou nad hladinou a stejně krásné soumraky s nebem vybarveným červánky.
Několik návštěv revíru se mi ale vůbec nedařilo. Nepomáhalo zakrmení několik dnů předem, ani úpravy montáží, plovky ani atraktanty. A pak přišel den, který byl prostě jiný úplně od základu. Tlak rybářů opadl dvě hodiny před začátkem hokeje a na rybníku jsme najednou zbyli jen dva rybolovci.
Foto: Úspěšná montáž s nástrahou Galaxy od firmy Progressive Baiting
Nástrahu jsem se ten den rozhodl vybrat pocitově až u vody, stejně jako jsem se rozhodl lovit na co nejjednodušší způsob. Klasická kaprová montáž s olověnkou a s pískovaným 65ti gramovým olovem na závěsce. Hák mírný „banán“ bez rovnátka o velikosti 6 a pod ním jediná koule v podobě nádherně voňavé krevetově kořeněné Galaxy od Progressive Baiting v průměru 18 mm, kterou jsem si nechal hodinu předmáčet ve vodě z rybníku, až se krásně rozsvítilo do červena. K tomu do PVA punčochy dvě stejné koule celé a dvě půlené. Žádné plovky, ani atraktanty, jen čisté boilies. Nahazuji tentokrát mimo zakrmená místa do vzdálenosti asi 50 metrů na volnou vodu na hloubku necelé dva metry.
Po náhozu bohužel zjišťuji, že naši hokejisté zápas prohráli, což mi trochu kazí náladu, ale nebylo to ještě finále, a tak nebylo vše ztraceno. V tom mi přibližně tři čtvrtě hodiny po nahození přichází nádherná ostrá jízda. Decentně přisekávám a okamžitě povoluji přední brzdu, protože cítím, že zaseknutá ryba nebude žádný dorostenec, ale naopak pořádný bojovník. Zdolávání jsem si obrovsky užil, rybu vedu pryč od vázek, aby mi kousek od břehu ještě nezatopila. Uběhlo více než 15 minut, než se mi podařilo zahlédnout krásně stavěného šupináče. Bojovník se pokusil ještě o pár výpadů a pak mi s mým neskutečným nadšením končí v širokém podběráku.
Foto: Já s kapřím zápasníkem o váze 12 kg
Je to krásný zdravý šupináč o délce 91 cm a váze 12 kilo. Hák má perfektně bodnutý na spodní pysk. Po krátkém focení kapříka opatrně vracím vodě. Pak si jen sednu, zapálím si a v tichosti si v hlavě promítám nuance zdolávání a podobu té krásné ryby, kterou si, věřím, v budoucnu užije na prutu ještě řada rybářů.
Taky myslím na dědu, který už mezi námi bohužel není. Měl by určitě radost ze mě, i z toho krásného kapra, kterého se mu tady v takovém formátu ulovit nepodařilo. „Je to ryba pro tebe, dědo. Ze srdce ti děkuji za to, že jsi mě přivedl k rybaření, které mi přináší už celá léta takovou radost nejen z úlovků, ale hlavně z kontaktu s přírodou.“
Diskuze
Do diskuse mohou přispívat pouze registrovaní a přihlášení uživatelé.
