Že pro ryby není čas na děti? Nesmysl. Výpravy jsou nejhezčí právě s dětmi

22.10.2015 Rady a tipy
Reportáž Tip
Že pro ryby není čas na děti? Nesmysl. Výpravy jsou nejhezčí právě s dětmi Jak vypadá taková rybářská výprava s dvěma malými dcerami? Je sice náročnější na výbavu, ale ta radost z dětské lásky ke kaprařině za to stojí!

 

Autoři: Venca, Michalka a Verunka Karlovi

Jak už to tak u nás rybářů bývá, snažíme se během roku strávit u vody co možná nejdelší čas. Většinou je to na úkor času, který bychom věnovali rodině, zvláště pak když jsou zde malé děti. Ne jinak je tomu i u mě. Já se ale rozhodl, že do svého koníčku zapojím i své dvě dcery, které se nenechaly dlouze přemlouvat a dobrovolně vstoupily do spolku tichých bláznů. A tak si ty krásné chvíle na rybářských výpravách vychutnáváme společně.

Bylo to snadné. Své děti jsem naštěstí k rybolovu moc nutit nemusel, neboť mají rády přírodu a vše kolem ní. A nějakou tu výpravu už se mnou v minulosti taky zažily. Začínali jsme v dobách, kdy jsem sebou musel brát dokonce nočník a večer jsem rozdělával nejen krmení pro ryby, ale i kakao do dětské láhve. Dodnes na to moc rád a s úsměvem na rtech vzpomínám. Čas ale nezastavíme. Běží neúprosně dál, jako voda v dravé řece a mým slečnám je již 9 a 12 let. Jak všechno letí, poznáme především na dětech, ale to určitě ví každý sám nejlépe. Nyní už mé dcery vlastní svůj rybářský lístek a jsou držitelkami celosvazových povolenek. Navštěvují rybářský kroužek v Rokycanech a letos mají za sebou i první vycházky na plavačku a feeder. První kontakty s rybami máme zdárně pokořené, tak hurá na kapry.

Společné cesty za kapry vedou většinou na naši největší řeku. Máme to tam rádi a táhne nás to tam znovu a znovu. Na zahraniční výpravy spolu zatím nejezdíme. Přeci jen si musím nechat něco i sám pro sebe :-) První letošní kaprařská výprava proběhla na konci měsíce května. To již bylo krásně teplo a nám nemohlo nic zabránit v tom, abychom vyrazili. 

Tyto společné výpravy jsou pro mě, co se přípravy týká, o něco složitější. Dá se říci, že beru téměř dvojnásobek vybavení. Někdy mám pocit, že snad i více. Balím pruty navíc, vidličky, bivak, lehátka, spacáky, jídlo a spoustu dalších "potřebných" věcí. Mezi ně však musím počítat i papíry, pastelky, karty a další nezbytnosti pro zahnání nudy, která se na nás snaží čas od času vykouknout. Na druhou stranu ale nemohu opomenout příjemný fakt, že když jsme spolu na rybách, odpadá mi starost o přípravu krmení s PVA materiály. Holky dělají věnečky, punčochy a dokonce i sáčky s drobným krmením. V tom jsou už doslova mistři, nebo spíše mistryně.

1. výprava: Otrhaný kapří válečník v poslední minutě

První výprava nezačala žádnými zběsilými záběry. Ačkoliv jsme dělali vše možné i nemožné, rybí aktivita byla na nule. Já měl nahozeno v korytu řeky a holky zase po krajích do míst, kam jsou schopné dokrmovat kobrou. Prostě jsme to nějak nemohli zlomit. I to se někdy stává a tak nás to nechalo naprosto klidnými. Dcery dobře ví, že při toulkách za velkými kapry nejsou jen úspěchy, ale že si rybář musí vyzkoušet i neúspěchy, neboť i ty k našemu koníčku neodmyslitelně patří. První záběr od kapra přišel až brzy nad ránem. 

Bylo krásné nedělní májové ráno a nám se ozval ten vytoužený a očekávaný zvuk, který signalizoval záběr. Velikost kapříka ale nestála ani za probuzení! Během snídaně jsme ještě čekali nějakou akci, ale té jsme se bohužel nedočkali. Před obědem jsme se pomalu dali do balení. Měli jsme dobrý pocit, že se pakujeme za sucha, protože to nebývá pravidlem. Často se stává, že prší a já pak celý týden doma pracně dosušuji věci. 

V momentu, kdy už jsem měl zabalenou i podložku pro ryby, rozjel se prut nastražený na Magickou oliheň. Okamžitě jsem poznal, že to bude slušná ryba. Několik výpadů do strany a už jsem kapra naváděl do podběráku, který holky vzorně položily na hladinu. Z výrazů v dětských tvářích jsem vyčetl, že je v podběráku pěkný kousek. Rychle jsme znova rozbalili podložku a kapra vyfotili. Byl to bojovník, který už měl hodně za sebou. Pochroumaná ploutev a chybějící šupiny nám dávaly za pravdu. I tak moc potěšil a po chvíli v poklidu odplul zpět do svého přirozeného rodného živlu. 

Pro holky je samozřejmostí idea Chyť a pusť. Rybu berou jako soupeře a tak se k ní i chovají. Je to pro ně jako sport s fér pravidly a tak mu ošetřily všechny rány na těle desinfekcí a daly mu svobodu. Nakonec tato naše výprava dopadla nad naše očekávání a to jsme měli již skoro komplet sbaleno. Dokud jsou prostě pruty ve vodě, je pořád naděje na úspěch. Jistě by nám to potvrdilo více rybářů.

2. výprava: Půlhodinový souboj jako třešnička na dortu

Na druhou výpravu jsem vyrazil pouze se svojí mladší dcerou Verunkou, protože Michalka byla na škole v přírodě. Nabrali jsme směr opět na Labe. Čekal nás tam jeden známý a držel nám místo několik desítek kilometrů proti proudu, než jsme byli minule. 

Kamarád již několikátý den krmil, čímž nám hodně zvyšoval naději na úspěšný lov. Na místo jsme se museli přepravit lodí, ale to nám ani v nejmenším nevadilo. Jsem vybavený – pro tyto účely mám pro holky připravené záchranné vesty. Prostor na břehu byl trochu stísněný, ale tohle všechno bereme jako nutné zlo, když chceme být úspěšní. Na ryby jsme tentokrát měli tři noci. Pro zvýšení pravděpodobnosti záběrů jsme naše pruty zaváželi k druhému břehu pod převislé stromy. Byl tam totiž naprostý klid a ryby tam pravidelně proplouvaly (tedy alespoň z informací od kamaráda). 

Než jsem obstaral vše potřebné, Verunka zatím připravila do kbelíku dávku na první krmení, která se skládala z rozpůleného boilies Magická oliheň, drobných peletek a hrstí tygřího ořechu. Vše bylo důkladně prolito tekutou potravou Seefood Juice Squid od Progressive Baiting. Na začátek jsme použili přibližně 5 kg krmení. Rozházeli jsme ho asi tak na dvaceti metrech čtverečních, abychom přilákali co nejvíce ryb v co možná nejkratší době. První záběr přišel během snídaně. Při pohledu na kapra v podložce jsme se utvrdili, že námi zvolené krmení bude rybám chutnat. Z kapra doslova tekla Oliheň i nadrcený tygří ořech. Měli jsme velkou radost, těšili jsme se, protože to nasvědčovalo dalším záběrům. 

Lehce jsme opět dokrmili (tím, co večer) a s napětím čekali. Čas jsme si krátili výrobou návazců. Tentokrát se Verunka učila vázat kombinované a musím uznat, že jí to šlo velmi dobře. Jen uzlíky jsem musel dotahovat sám. Během dopoledne dokázala naplnit skoro celý penál na návazce. Následovaly nějaké karty, piškvorky a mezi tím i několik menších kapříků a den uběhl jako voda v řece. 

Druhý den byl úspěšnější. Kamarád dostal na břeh několik kaprů s váhou do dvanácti kil. Vše opět na Oliheň. Následující den dostala šanci i Verča a zdolala si svého šupíka. Chyběla už jen taková ta pověstná třešnička na dortu, kterou jsem si v podvečer "sezobl" já. Měl jsem krásný záběr od protějšího břehu. Nástraha tam ležela dvanáct hodin a s její prezentací jsem si dal opravdu záležet. Nastražil jsem jak jinak, než Oliheň. Pouze jsem ji přizvedl fluo popkou namočenou v betainovém dipu se stejnou příchutí. Kapr mi ihned zajel do spadlých větví, kterých bylo na dně víc než dost. Pro tyto účely používám posledních 5 metrů vlasec o síle 0,60 mm. Ale musím říci, že jsem se o kapra bál! Cítil jsem, jak ho táhnu přes překážky. 

Po chvilce jsem ho uvolnil a mohl si konečně vychutnat souboj na otevřené vodě. Byl to obrovský tah. Odhaduji, že jsem kapra zdolával asi půl hodiny, ale nakonec jsem zvítězil. Při pohledu na jeho ocasní ploutev v podložce, jsem se jeho bojovnosti ani nedivil. Byla obrovská! Tímto kaprem jsme tuto vycházku i zakončili. Odjížděli jsme unavení, poštípaní od komárů, ale velice spokojení. 

3. výprava: Jak jsme s holkami udělali z kamaráda kapraře 

Třetí výpravu jsem podnikl opět jenom s Verunkou. Vzal jsem s sebou i svého kamaráda, který s kaprařinou teprve začíná. Trošku znejistěl, když jsme donakládali věci do mého auta v garáži a malá jenom tak prohodila: „Máš ty backleady, PVáčka a swingery pro mě?“ Nevěděl příliš, o co se jedná, a tak jenom kroutil nechápavě hlavou. Jeli jsme jak jinak, než na Labe. Volno bylo na našem starém známém místě, takže nám příprava i zakrmení šlo lehce. Opět jsem zakrmil Olihní. Letos mi to na ni jezdí, tak proč v tom nepokračovat. Na začátek asi tři kg a na velkou plochu. 

Verunka si nahodila připravovanou novinku – moruši. Jelcům zřejmě bude chutnat, protože jí jeden zabral hned několik minut po nahození. Co jim ale také nechutná, že? Kamarád vsadil na osvědčené NBV rybí v soli a jako zálivku použil Seefood Krill. Když jsem si sedl k prvnímu kafíčku, PVáčka jsem měl již hotová, protože pro Verču je to běžná a samozřejmá rutina, bez které to prostě nejde. 

Na tuto výpravu jsem si vzal prvně novinku v oblasti PVA materiálů, a sice od slovenského výrobce. Jejich sortimentem je PVA silon, který vydrží zhruba deset minut, než se rozpustí. Někomu se to může zdát příliš, ale rybářům lovícím na řece to podle mého názoru může naopak pomoci. V klidu dostanete svoji návnadu přesně na místo, na které chcete. Můžete ji totiž popotahovat, ale dokonce i nahodit dvakrát. Abych se ale vrátil k samotnému rybolovu. První ryba přišla deset minut před koncem lovné doby. Razantní jízda, na jejímž konci byl statný 13-ti kilový šupináč. Sotva byla ryba v podběráku, rozjel se druhý prut. Po chvilce jsem měl krásnou desítku. Parádní začátek! Škoda jen, že se musí stáhnout pruty kvůli konci denní doby lovu. To omezení mi vadí rok od roku více. 

Radost nám to ale tentokrát nezkazilo, ba naopak. Dokonce jsem i vzbudil Verunku kvůli focení, což jí nikdy nevadí. Má to ráda a naopak by mi vyčetla, kdybych ji nechal spát a ochudil ji o tento zážitek. Ještě než jsem zalezl do spacáku, přikrmil jsem dvě kilča. Ryby byly evidentně aktivní, tak bylo potřeba pravidelně dokrmovat. Budíček zvonil deset minut před začátkem lovu a já jsem hned pustil do vody další kilčo krmení. Někomu se to může zdát moc, krmit takto masivně, ale na víkend vždy počítám minimálně se sedmi kily, což je přesně jeden kbelík Magické olihně. A navíc posledních zhruba 12 hodin nechám své místo "vyhořet".

Ráno po nahození jsem udělal během dvou hodin několik kaprů do deseti kg. A jelikož bylo krásné počasí, tak jsme se hned po snídani věnovali naplno koupání v řece. Ryby však vůbec nereagovaly. Kamarád se snažil, koukal mi pod ruce a pravidelně přikrmoval, což mu také na večer přineslo první ovoce. Povedli se mu dva menší kapříci. Byl opravdu šťastný a já s ním. Sice má na svém kontě několik kaprů nad deset kilo, ale pouze ze soukromých revírů. Po ulovení prvního osmikiláka z řeky tomu podle mě naprosto propadl. My jsme si na své kapry počkali až do nedělního rána. Moc jsem se nevyspal. Ani nevím, kolik nám jich přišlo, ale největší kapřích bojovníků měli 12,5 a 10,5 kg. Bylo to perfektní zakončení výpravy, a kdyby to takhle dopadlo pokaždé, rozhodně bych se nezlobil. 

4. výprava: První, kdo má rybu, vyhrává

Poslední společná výprava v tomto roce proběhla v kompletní sestavě – Michalka, Verunka a já. A kam? No jistě, že na Labe. I na září slibovali meteorologové spíše letní teploty a tak jsem nemusel zatím ještě zahrnout do výbavy ani vytápění. V tomto období ho již většinou beru pro holky do stanu a večer, než zalezou do spacáků a ráno, než z nich vylezou, jim ho na chvilku zapnu, což je pro ně určitě mnohem příjemnější. 

Tentokrát jsem musel odejít dříve z práce, protože dny se zkracují a začíná se brzy stmívat. Chci mít vše postavené a připravené, než padne tma. Zatímco jsem stavěl naše ležení, dělaly holky tradičně PVáčka a navíc připravily i dobrou večeři. Po posilnění jsme mohli v klidu nahodit. Své pruty jsem hodil tak daleko, jak mi to 160-ti gramové olůvko dovolilo. Holky si opět vystačily s příbřežními partiemi. Jako krmení jsem pro tuto výpravu zvolil boilies Galaxy, což je krevetové boilies se silnou vůní esenciálního oleje black pepper. Pro začátek jsem rozházel přibližně dvě kilíčka. Holky vsadily na Bioplasmu Patentku. Zakrmily si kuličkami o průměru 14 mm a mezi ně zamíchaly i několik větších koulí. První záběr měla z večera Michalka a jako první si mohla užít ten úžasný pocit ze zdolávání. Navíc vyhrála pomyslné prvenství, protože se vsázíme, kdo první chytne rybu. 

Kapr nebyl velký, ale to vůbec nevadilo. O chvilku později chytla svoji první rybu i Verunka. Byl to však jenom cejn, který ale svými rozměry zahanboval i kdejakého kapříka. Já jsem si na svoji první rybu musel počkat až do sobotního večera. Bylo neuvěřitelně krásné počasí, takže jsme se odhodlali vykoupat v řece. Na polovinu září to byla paráda. Můj kapr nepatřil mezi ty trofejní, nicméně jeho vzhled přímo vybízel ke společné fotce. Byl to krásný, mladý a zdravý lysec a zároveň také poslední ryba dne. Hodina "H“ udeřila a ve 22:00 jsme vytahovali pruty z vody. 

Ráno bylo chladnější, tak jsem ani holky nebudil a pruty jsem jim nahodil sám. Své jsem zase pustil na hranici možnosti mých i mého vybavení. Lehce jsem přikrmil a vlezl do ještě teplého spacáčku. To bylo ovšem zbytečné, protože se mi ihned jeden z prutů rozjel! Žádný obr na konci montáže nebyl, ale přesto potěšil. Zhruba za hodinku přišel další a pak znovu – hned tři kapři před snídaní mi přinesly velkou radost. Nebyli to žádní obři, ale rozhodně jsem se nenudil. Doufal jsem, že při takové frekvenci braní se nějakého většího krasavce dočkám, ale mýlil jsem se. Byly to poslední ryby naší poslední společné rodinné výpravy. Všechno jednou končí, a tak jsme museli i my zabalit a odjet směr domov. Všechny naše věci jsem musel zabalit bohužel mokré, neboť chladná podzimní rána s mlhami to ani jinak nedovolují.

Tak jsme letos zakončili naše společné kaprařské toulky a museli jsme je zpětně vyhodnotit jako velmi úspěšné. Tímto ale naše rybaření zdaleka nekončí. Je před námi feeder a podzimní vláčení, což máme také velmi rádi. Trávíme spolu na člunu několik hodin a prochytáváme příbřežní partie blízké přehrady. Ale o tom zase někdy příště...

Chtěl bych všem rybářům popřát úspěšný zbytek sezóny a krásné chvíle strávené u vody se svými blízkými – ať už z řad rodinných příslušníků, nebo kamarádů.

 

Diskuze

Stránku zatím nikdo nekomentoval.

Do diskuse mohou přispívat pouze registrovaní a přihlášení uživatelé.

Miloš Matula - Meditace

Štítky

Typ novinky

Tip 27x

Odběr novinek