Vyplatí se vyrazit za hranice na pouhých pět dnů lovu? Do Francie určitě ano!

18.11.2015 Zprávy od vody
Reportáž Zpráva od vody
Vyplatí se vyrazit za hranice na pouhých pět dnů lovu? Do Francie určitě ano! Týdenní, nebo dokonce čtrnáctidenní výprava za kapry do zahraničí má vzhledem ke své délce velký potenciál na slušné úlovky.  Zvláště pokud si umíte vybrat vodu a nástrahy. Ale co kratší výprava na pouhých pár dnů? Václav Karel nám vypráví jak s kolegou zabojovali na pětidenním lovu.

 

Autor: Václav Karel

S parťákem Zděnkem jsme se rozhodli, že opět vyrazíme lovit do naší oblíbené Francie a zvolili jsme tentokrát poslední možný termín, kdy je v této zemi umožněn lov 24 hodin. Lov nonstop totiž končí na většině míst posledním říjnovým dnem. Tento datum jsme zvolili proto, že jsme byli na stejném místě lovit už před měsícem, ale teplota vody v řece byla 20 stupňů Celsia a aktivita sumců byla bohužel adekvátně příliš vysoká. Tomu jsme se chtěli vyhnout a vyrazili jsme alespoň na pět dní lovu.

Cesta byla naštěstí opět bez problémů, jen jsem toho tentokrát moc neodřídil, protože jsem byl příliš unavený. Zděnek byl ale v kondici, a tak většinu cesty řídil on. Na místo jsme dorazili kolem půl páté ráno a snažili jsme se ještě něco málo dospat. To nám samozřejmě moc nešlo, protože naše natěšenost na lov byla přímo obrovská. Asi to každý rybář dobře zná. Po příjezdové cestě k řece jsme si všimli po okraj naplněných louží. Vypadalo to na vydatné deště během posledních dní. U vody nebyla vyjímečně ani noha, z čehož jsme měli velikou radost. Tím spíš, že minule byla voda doslova obsypána hlučnými rybáři, a to nám rozhodně na spokojenosti, ani úspěchu nepřidalo. Protože jsme teď nemohli spát, nemělo cenu se o to pokoušet. Takže jsme se rozhodli vybalovat i za tmy a světe div se, měli jsme hotovo už během 30ti minut. Je to taková rutina, při které každý z nás ví, co má dělat. Vždycky říkám Zděnkovi, že jsme sehraní jako akvabely :-) S naloženými čluny jsme odráželi od břehu ještě za šera. 

Ukázalo se, že voda v zátoce je o několik desítek centimetrů nad normálem. To dávalo tušit extrémní průtok na řece, což se za krátkou chvíli potvrdilo. Voda si to valila ohromnou rychlostí a barva řeky připomínala spíše kaluž, kterou každou chvílí projede nějaké auto. Vůbec nám to ale nevadilo. Předpokládali jsme, že zvednutá hladina řeky vytlačí kapry do klidných vod zdejších zátok a rozhodli jsme se proto, že každý z nás umístí tři pruty do zátoky a pouze jeden na hranici proudu do řeky. Uvidí se, kde budeme slavit úspěchy? Jako vždy jsme vše nejprve vybalili a až poté jsem jel vyřizovat povolení k lovu.

Sumců se snad nezbavíme

Odpoledne jsme si dali malý welcome drink a ulehli jsme ke krátkému, ale zaslouženému odpočinku. Přes den se nic zvláštního nedělo a my jsme mohli v klidu spřádat plány na následující dny. Třicet minut po půlnoci se Zděnkovi ozval prut zavezený na konec nevelké zátoky, která kopíruje hlavní tok řeky. Nesmělý záběr napovídal těžkou rybu. Nečekali jsme na nic a skočili do člunu. Nemá cenu nic riskovat. Po chvilce přetahování nám začalo docházet, že by na druhé straně mohl být sumec. Naše myšlenky se bohužel potvrdily. Sumík měl odhadem 160 cm a nacpané břicho, ve kterém jsem nahmatal nějakou velkou rybu. Snad nebudou tak aktivní jako před měsícem, kdy teplota vody dosahovala 20 stupňů oproti současným 14,5. 

Uleháme s očekáváním dalšího záběru. Ten přichází tentokrát mně a také z řeky. Mám tam od včerejška nastraženou fluo neutrálku. Po chvilce máme u člunu dalšího sumíka. Tentokrát však pouze kolem 130 cm. A to nekrmíme. Rozhodl jsem se nastražit tygří ořechy, které máme již dva týdny perfektně naložené ve sweet honey dipu Scopex. Snad sumcům nebudou chutnat. Když jsem nahodil a lehce prokrmil místo na řece tygřími ořechy ze člunu, při návratu jsem si všiml, že se s jedním prutem v zátoce něco děje. Vlasec směřoval na jiné místo, než měl, a i když používám zadní olova, vlasec byl hodně zvedlý. 

Konečně pár kapřích krasavců

Naskočili jsme do člunu, který máme připravený v zátoce a jeli jsme se podívat, co se vlastně stalo. Evidentně to byl záběr. Vlasec byl propleten pod několika větvemi, které lemují celý břeh zátoky. Když se nám vše podařilo vymotat, byla k naší radosti na druhém konci stále ryba. Konečně kapr! Žádný velikán – ryba do deseti kil, ale konečně to nebyl sumec. Záběr přišel na krevetové boilie Galaxy. Ve 14 hodin má krásnou jízdu Zděnek. Než jsme se ke kaprovi dostali, byl už dávno zamotaný v rákosí na druhé straně zátoky. Práce s jeho vymotáním se vyplatila, protože se jednalo o krásného vysokého two tone lysečka s váhou 9,5 kg. Zachutnalo mu boilie vyrobené z multi fish mixu.

Přes den jsme si připravili asi 2 kila atraktivního krmení složeného z rozdrceného a půleného boilies, trochy peletek, drcených tygřích ořechů a to vše důkladně prolité s velmi silným Shrimp organics. Chtěli jsme trochu pobláznit ryby uprostřed zátoky a navečer tam chytit nějakého zvědavého velikána. Zavezl jsem krmení mezi naše pruty, které máme umístěné poblíž stulíků a krásně jsem ho rozházel na velkou plochu. V sedm večer mi přichází záběr právě z tohoto místa. Kapr není nijak velký, a tak ho hned pouštíme. Ve 23:15 má záběr i Zděnek. Nikoli však od stulíků, ale ze zátoky od rákosí. Kapr krásně bojoval a po vylovení na břeh se nám ukázal v podobě dlouhého šupíka. Konečně také kapr 10+. Tak teď už to snad půjde. 

Ráno kolem páté mám záběr opět já od stulíků. Bohužel další dorostenec kolem 70 cm. Rozhoduji se, že nastražím velké tvrdé boilie. Uvidíme, co to přinese. Celý den se toho moc neděje. Na to, že je konec října, je až neskutečné teplo. Sedíme u vody pouze v tričkách s krátkými rukávy. Dokonce se zvedla i teplota vody. Dnes má na povrchu 15,9 stupně. Řeka se začíná pozvolna čistit, ale já na ní již nechytám. Nahazuji jeden prut do průplavu spojujícího řeku s naší zátokou a předpokládám, že by tam ryby mohly proplouvat při měnících se stavech vody. 

Zděnek má jeden prut na řece, kam nastražil Witchera. Tohle boilies má totiž neuvěřitelně lákavou ovocnou chuť i vůni. Ještě nikdy jsem nic takového necítil. Neutekla snad ani hodina od náhozu a Zdeněk má záběr. Bohužel tentokrát od malého sumečka kolem jednoho metru. Je to až neuvěřitelné. Takhle ovocné boilies na bázi mléčných proteinů a stejně na něj přijde sumec. Začínám uvažovat, že tohle místo provalím nějakým sumcařům :-)

Smůla v podobě malých kapříků prolomena

V půl deváté večer přišel Zděndovi ze zátoky další kapřík, tentokrát o váze 7,5 kg. Chodí pouze malí. Je zajímavé, že minulý rok touto dobou byl váhový průměr kolem 13ti kilogramů a letos ne a ne chytit větší rybu. V půl čtvrté ráno konečně vytáhl Zděnek z řeky šupíka o délce 88 cm a váze 11,10 kg a hned na to ze zátoky řádkáče 90 cm a 12,40 kg! Snad jsme to prolomili. Chvíli po poledni mu přichází další kapr, ale není to nic zajímavého. Docela se to Zděnkovi rozjezdilo, protože brzy má od rákosí ze zátoky opět jízdu. Než jsme se však dostali k rybě, byla zamotaná v rákosí. Nebyli jsme schopni s tím nic udělat, a tak jsme o rybu přišli. Škoda, ani jsme ji nezahlédli. Těžko říct, jak byl kapřík velký. Většinou, když ho nevidíme, myslíme si, že to byla ta největší ryba výpravy...

Po tomto záběru mi Zděnek uvolňuje své nejproduktivnější místo ze zátoky, abych si také nějakého toho kapříka mohl povodit. Vždy to tak děláme. Chceme být totiž oba dva spokojeni.
Tohle místo je opravdu produktivní, protože o několik hodin později jsem měl i já na tento převezený prut záběr. Byl to už pátý záběr z toho místa a ještě minimálně jeden čekám. Ten přišel hned večer. Zdeněk nebyl k probuzení, a tak jsem musel do člunu sám. Co čert nechtěl, kapr byl zajetý opět v rákosí. Dobrých dvacet minut jsem ho vytrhával. Ruce jsem měl celé pořezané od ostrých trav a rákosí, ale co bychom pro ty naše miláčky přece neudělali. Pro příště už vím, že si dám do člunu nějaký nůž. Je až neuvěřitelné, na co všechno musí rybář myslet. Jenom škoda, že kapr patřil opět k těm menším. Nějak se nám opravdu velké ryby na této výpravě vyhýbají.

Bojovnost francouzských kaprů stojí zato

Voda v řece je opět stejně vysoko, jako když jsme přijeli. Zřejmě někde proti proudu pořádně pršelo. Tam už jistě ani nenahodíme. Škoda. Je před námi posledních 24 hodin lovu. Naposledy převezeme pruty, některé z nich jsou dokonce nastražené již 50 hodin. Je 10:30 a Zděnek má záběr z průplavu na Witchera po dvanácti hodinách. Bohužel další devítka. Odpoledne mu ten samý prut přinesl dlouhého šupíka přes 12 kg. Ještě že jsou ryby tak bojovné, alespoň nám to trochu vynahradí jejich váhu. 

Chvíli po věčeři se mi rozjel prut od rákosí. Konečně! Užíval jsem si dost možná poslední souboj výpravy. Vypadalo to na větší rybu. Zdolával jsem raději velmi opatrně. Naštěstí se rybě nechtělo ani zajíždět do příbřežních porostů, a tak po deseti minutách skončila v podběráku. Poslední záběr a opravdu největší ryba z celé výpravy. Nakonec jsem měl tedy štěstíčko. Vždy to tak ale nebývá. Byl to krásný a zdravý šupík, který se svou váhou rozhodně nebyl na svém maximu. Během několika let z něj bude opravdu výstavní kousek. S díky jsme ho po chvilce pustili zpět do rodného živlu a já jsem si mohl spokojeně oddychnout. 

Do rána jsme byli bez záběru, a tak jsme mohli hned po snídani v klidu vše zabalit. Pět dní uteklo jako voda a my se můžeme zase jenom těšit na další výpravu. Za těchto pět dní jsme nachytali pěknou řádku kaprů a opět i několik sumců. I když jsme nebyli tak úspěšní, jak jsme si cestou do Francie plánovali, nakonec odjíždíme spokojení. Strávili jsme několik krásných dní, které se nám přece ani nepočítají do života. Odpověď na moji otázku z úvodu tedy zní: ano, ano, rozhodně se to vyplatí!

Za chvíli začíná zima, a to pro většinu rybářů znamená rybářský půst. Na něco je to ale dobré. Konají se různé výstavy, srazy, přednášky, člověk se potká se svými rybářskými kamarády, se kterými si během sezóny tak maximálně zavolá. Plánují se nové výpravy, vymýšlí se perfektní strategie, hledají se nová lovná místa… Něco na té pauze také bude, co myslíte?

Koncem roku si každý dává nějaká předsevzetí nebo má různá přání. Já si přeji, abychom se k sobě u vody chovali ohleduplně a ohleduplnost věnovali i přírodě. Rybu berme jako svého soupeře, ale přistupujme k ní s úctou a pokorou.

 

Diskuze

Stránku zatím nikdo nekomentoval.

Do diskuse mohou přispívat pouze registrovaní a přihlášení uživatelé.

Miloš Matula - Meditace

Štítky

Typ novinky

Odběr novinek