Jarní výprava do Francie nám vynesla devět macatých kaprů do 19ti kil

Autor: Václav Karel

Po noční cestě jsme dorazili asi v 7 hod na místo. Příjezd k vodě nebyl zrovna ideální. Samé výmoly a louže. U vody k naší radosti nikdo nebyl, pouze naproti na řece dva právě balící belgičané. Prý měli za 3 dny pouze jednoho kapra, takže žádné povzbudivé zprávy. Nikdo ale neví, jak a na co chytali, jak se u vody chovali a spousty dalších věcí, které tvoří celou skládačku úspěšného lovu. Na tohle nebereme ohledy a v rychlosti vybalujeme člun. 

Vyrážíme na vodu zmapovat zátoku, na které se hodláme usadit. Předpokládáme, že s oteplující se vodou začnou kapři vyjíždět právě do této zátoky k jarním radovánkám. Druhá parta (jsme dvě party po dvou rybářích) začne chytat na hlavním toku proti proudu. K mému překvapení se hloubka v zátoce pohybuje od 2 do 3,5 metrů a teplota vody na povrchu je 15 stupňů. Takovéto podmínky nejsou vůbec špatné.

Peripetie s povolenkou
Po prozkoumání terénu odjíždím já s Pepou z druhé party pro povolenky. Jelikož jsme si toto místo jeli okouknout již loni při návratu z jiné výpravy, neměl by být se zakoupením povolenek žádný problém. Víme totiž, kde se nachází krámek s rybářskými potřebami, který povolenky prodává. Bohužel nám majitel obchodu sděluje, že s rybařinou končí, a že máme jít někam naproti do nějakého tabáku. "No tak to nám to parádně začíná", říkám si. 

V prvním tabáku samozřejmě nic, jak se dalo čekat. Naštěstí nám tam napsali na papír název správné prodejny, a tak ji po další půlhodině konečně nacházíme. Nikdo samozřejmě nemluví ani anglicky ani německy. Nějak jsme se ale nakonec přeci jen domluvili a po další půlhodině konečně spěcháme k vodě. Při příjezdu na místo a pohledu na Jirku se mi na něm něco nezdálo. Ukazuje mi asi tři auta kousek od nás plný německých Ukrajinců. "No paráda!"

Rozhodujeme se pro naložení věcí do člunů a stěhování na protější břeh zátoky. Tam by měl být klid. Auto ještě převezu pro jistotu na druhou stranu řeky za klukama, protože člověk nikdy neví. Místo nakonec máme více než dobré. Můžeme každý házet dva pruty do zátoky a další dva na řeku. Mám z toho opravdu radost! V zátoce pozoruji třoucí se cejny. "To bych to mohl zavést přímo pod stromy", říkám Jirkovi. Začínám ale připravovat pruty na řece. Když mám nahozeno, chystám se na zátoku. 

V tom už ale Jirka drží v ruce jeden z mých prutů a dře ke břehu pořádného tlouště. "Snad to nebude samej tloušťák", říkáme si. Po nahození se již věnuji plně zátoce. Připravil jsem si asi 5 kg řepky a spařil ji vodou, která mi zbyla z vaření boilies. To je to nejlepší, co se s ní dá udělat! Rozhazuji ji kolem jedné hrany a přihazuji ještě dvě hrsti boilí oliheň. Místo mám připravené a teď přichází na řadu prut, který umísťuji přímo pod keře. Pod háček dávám jednu plovku pistazie-garlic od Progressive baiting, na kterou jsem již letos slavil nejeden úspěch. Vnadím pouze pstružími peletkami podél celého břehu.

První kapr a hned šestnáctikilák
Po příjezdu na břeh dělám klasický rituál. Došponovat, nasadit back lead, zapnout příposlech. Zjišťuji však, že mám v příposlechu vybitou baterii. Chystám se na její výměnu, ale najednou koukám že mi jede silon do strany. Neváhám a lehce přisekávám. Podle očekávání jde ryba ihned do vázky. Rychle naskakuji do člunu – samozřejmě bez podběráku, který po mě Jirka ihned hází. Kapra rychle vymotávám a začínám si vychutnávat krásný souboj plný výpadů. Nejednou jsem skončil zajetý se člunem až v křoví, které sahalo nad vodu. 

V čisté vodě jsem spatřil tělo krásného lysáka. Každý jistě zažil ten pocit a strach o rybu, kterou spatřil na svém vlasci. Za malou chvíli však mám kapra v podběráku a můžu si zlehka zakřičet! Křičel bych i více, ale nechci zbytečně upoutat pozornost rybářů od naproti. Kapr má krásných 82 cm a 16,6 kg! "No, tak to je teda pořádný začátek!" Ukazuji na kluky přes řeku domluvený signál, ale ti se mi na dálku pouze smějí. Myslí si totiž, že si dělám legraci. To ale jen do té doby, než mě vidí lézt s podložkou do řeky.

V ten moment jsou u nás. Kapra po pár minutách focení pouštíme zpět. 
Z protější strany nás asi nikdo nezaznamenal. Všechno máme nahozené, zakrmené, prostě nastal čas kávy. Začínají přepršky a na nás leze únava z cesty. Jsme unaveni jako mimina, a tak dnes zalézáme brzy. Z pod přístřešku vidíme, že za našimi kamarády na druhou stranu přijíždí další dvě auta. "No tak to bude paráda", říkáme si. Naštěstí začíná pěkný slejvák a všichni zalézají do stanů.

Druhé šestnáctikilo s dávkou adrenalinu navíc
Přes noc mám pouze dva záběry od cejnů. Ráno ve 4:30 mě budí Jirka, že má nádherného šupíka. Bohužel mě nemohl vzbudit a musel si sám poradit i bez připraveného podběráku. Alespoň zažil trocha adrenalinu navíc :-) Kapr má 93 cm a 16,5 kg. Paráda! Odpoledne vyndávám zase jednoho jelce. Rybáři od naproti dělají snad všechny techniky najednou. Chytají na splávek, na rybičky, vláčí, snad dostali i boilies na mé místo. Kde je nějaká kontrola? Nechápu to.
Děláme si s Jirkou groček, když najednou mám záběr na můj prut zase pod keříky. Přesně po 24 hodinách. Samozřejmě musím opět do člunu. Na konci souboje na mě čeká krásnej šupík 84 cm a 15,2 kg. Zase na plovku. Kluci přijíždí, začíná focení.

Tentokrát už nám věří. Tak takovýto začátek jsem nečekal ani ve snu. Jsem maximálně spokojený a i kdybych už nechytil další rybu, nebudu se zlobit. Dobrá by ale byla. Kluci na řece jsou bohužel bez záběru. Snaží se hodně krmit, což je podle mého dobře. V noci mám pouze 4 jelce, ze kterých boilie jenom teče. V zátoce bohužel nic i přes velké očekávání. Ráno se začíná lehce ochlazovat a foukat vítr. Asi jim ta předpověď snad nakonec vyjde. Naproti konečně začínají balit.

Kluci začínají uvažovat o stěhování do protějšího konce zátoky. Já již házím oba pruty v zátoce pod stromy, protože z jiných míst jsem neměl jediný kontakt. V zátoce krmím stále střídmě. Pouze dvě hrsti boilie oliheň a stále pstruží peletky podél celého břehu. Kluci se narychlo přestěhovali a už mají i nahozeno. Do večera se nic neděje, a tak po nakrmení jdeme spát. Přes noc mám jednoho jelce a ve 4:30 šupíka 77 cm a 7,9 kg. Proti nám do zátoky přijeli zase lidi. Zřejmě nějací frantíci. Ihned po příjezdu začínají s terénními úpravami. Vytváří si schodiště až do vody, dokonce jim nevadí porazit i několik stromů, aby si usnadnili přístup. To je neskutečné!

20 kilo kukuřice přineslo úspěchy
Aktivita ryb úplně poklesla. Rozhodl jsem se tedy, že na hlavním toku zvýšíme dávku krmení. Boilie máme dostatek, a tak to zkusíme. Dokonce jsem si vzal i kukuřici od Pepy, i když jí téměř nikdy nepoužívám. Večer, když přestaly jezdit lodě, jsme připravili asi 20 kg kukuřice a 5 kg boilies a já s touto náloží vyrazil pořádně rozkmit.

Již tři hodiny po nakrmení se mi jeden prut rozjel. Taktika asi nebyla úplně špatná. Dost možná, že když jsme krmili méně, všechno spásly nenasytní jelci a na kapry nic nezbylo. Kapr byl krásný šupík s pořádným kormidlem místo ocasu. Měl 82 cm a 9,3 kg. Rychle ho fotíme a pouštíme zpět. Ještě pár kuliček a jdeme spát. Ve 3:30 mám další jízdu. Ryba je o poznání těžší než ta předchozí. Ihned si bere několik metrů vlasce. Užívám si nádherný souboj a po dvaceti minutách mi Jirka kapra konečně podebírá! "Jo!", zlehka jsem si zakřičel! Nádherný šupináč leží na podložce. Rychle ho měřím a vážím. Krásných 89 cm a 18,5 kg.

Ryby nám sem najely, tak rychle dokrmujeme několik hrstí. Je vidět, že hodně krmení tady na ně platí. U nás bych si tolik krmit asi netroufl. I přes takto vydatné krmení z kaprů ale nic nejde. Myslím, že všechno spořádají nenasytní jelci a na kapry zůstane pár kuliček. Jsem maximálně spokojen, a to máme ještě spousty času.! Hlavně, aby nachytali i ostatní. 

Druhý den je aktivita nulová. Začíná opět pršet, ale je teplo. Takové to ideální kapří počasí, to mám rád. Zkouším nasadit malou nadipovanou kuličku a vzápětí mi přichází záběr od tloušťáka. Všechno tady určitě vysbírali. Večer ještě trochu zvyšujeme krmnou dávku. Bohužel jsme celou noc, ač jsme tomu hodně věřili, neudělali záběr od kapra. Až Jirka má v 10 hodin dopoledne úžasnou jízdu. Vychutnává si krásný souboj, na jehož konci mu podebírám dlouhého šupíka 95 cm a 17,20 kg. Paráda! I když už nic nechytíme, přesto budeme oba maximálně spokojení. Zbytek výpravy si můžeme v klidu užít. 

Jak pomoci kamarádům k úlovkům
Nabízíme klukům, aby se přestěhovali k nám, protože jsou stále bez kapra. Ti naši nabídku přijímají, a tak probíhá stěhování a přesouvání všech věcí na člunech. Zátoka se mezitím vylidnila, tak uvidíme, jestli sem ještě připlavou po tom všem hluku nějací kapři. Kluci mají vše již na svých místech a začínají zavážet své montáže přesně na hranu říčního koryta. Jak je tak pozorujeme, najednou se mi rozjede spodní prut. Neskutečná jízda! Přizvedávám prut a ryba klade obrovský odpor. Je to jistě kapitální kousek. Jezdí ze strany na stranu, pod větve stromů, zkrátka mi nedá zadarmo ani metr vlasce. Vždy, když ho dostanu do blízkosti břehu, se najednou otočí a vůbec nic ho nezajímá.

Nakonec ho ale unavím (teda nevím, kdo koho víc) a podebírám. Je to veliký říční šupík. Musím ale přiznat, že jsem ho odhadoval na větší váhu. I tak jsem ale nadšený, má 92 cm a 16,4 kg. Po této rybě se rozhodujeme pro ještě větší zákrm. Dohromady nakobrujeme asi 12 kg boilies. Chlapi naproti na řece jenom nevěřícně zírají. Ve 21:30 mám opět záběr. Šupík 81 cm a 10 kg je ale naše poslední ryba, protože následující den je rybí aktivita nulová. 

Děkuji za tu krásu, Francie!
První den je slunečno a my dosoušíme mokré věci z předchozích dní. Myslel jsem si, že toto počasí přiláká kapry do zátoky, ale mýlil jsem se. Nevadí. Jelikož jsou kluci stále bez kapra, rozhodují se setrvat o dva dny déle. My však ráno balíme a odjíždíme nadmíru spokojeni. "Děkuji Francie!", volám naposledy ze břehu. Kluci si zdolali nakonec každý po jednom kaprovi. Jsem za ně rád.
Ačkoli může z tohoto článku vyznít, že chytání ve Francii je jednoduché, není tomu tak. Devět kaprů za týden není mnoho a minulý rok jsem třeba ve Francii nechytil za týden ani jednoho. Pokaždé se nedaří – ani ve Francii. A o to je tento sport ještě krásnější.

Závěrem bych rád poděkoval mojí manželce a dětem za to, že mi tolerují tento nádherný, ale časově velmi náročný sport. Moc to pro mě znamená.