Jak jsem si vytáhla trofejního kapra a s hrůzou utíkala od vody

25.08.2015 Zprávy od vody
Reportáž Zpráva od vody
Jak jsem si vytáhla trofejního kapra a s hrůzou utíkala od vody Jen jsem přezbrojila z boilies na starou klasiku, přišel mi záběr mojí trofejní ryby. Pouhé dvě minuty po náhozu. Ale co následovalo po souboji s rybou, to jsem tedy nečekala. Rozhodně nezapomenu ani na jeden z těchto dvou velkých zážitků. 

Autor: Simona Svobodová

Ani mně nejsou velká horka posledních dnů nijak příjemná, ale rozhodně nás to s přítelem neodradilo od rybářských vycházek na naše nedaleké oblíbené revíry. Rádi chodíme na ryby v odpoledních až večerních hodinách tak, jak nám to dovolují naše pracovní aktivity. A když je to možné, neodcházíme od vody před půlnocí. Poslední měsíce nám přichází nejvíce záběrů mezi pátou až devátou hodinou odpolední a lovíme především na boilies - bez výrazného prokrmování pouze s napěchovaným PVA připíchnutým k montáži. Minimum dipování, sázíme na čisté boilies – teď v létě hlavně na mořské příchutě, rybu a také česnek.

Foto: Simoniny rybářské zbraně

Ale protože poslední výpravu kapři absolutně nejevili o boilies ani pelety zájem, a onoho pro mne vítězného dne, o kterém píši, také tři hodiny ani ťuk, rozhodla jsem se vykročit jiným směrem.  Odřezávám boiliesovou montáž a navazuji starou klasiku. Olůvko, pod něj gumový korálek, dále obratlík a finální návazec s menším háčkem. Na jeden prut nasazuji dvojici kukuřičných medových zrn, na druhý macatou rousnici. Záměrně neházím daleko od břehu, abych si mohla lovné místo lehce prokrmit kukuřicí nastřílenou prakem.  Dopínám vlasec, nasazuji na něj odpadávacího „policajta“ mezi oka a sedám na křesílko. V tom přichází jízda jako blázen, cvrček navijáku se rozječí. Tohle je jeden z nejkrásnějších momentů na rybách vůbec.

Lehce přisekávám a cítím pořádný tah větší ryby. Povoluji brzdu, ale ne na dlouho. Kapr si to míří nekompromisně přímo do vázek vzdálených asi 10 metrů od místa záběru. Nesmím mu dát šanci na vázky dosáhnout, a proto jdu s prutem přesně opačným směrem. Po chvilce „přemlouvání“ se mi soupeře podařilo otočit směrem od vázek a začíná boj nedaleko břehu, kde se s rybou peru o každý půlmetr. Po dalších pěti minutách zápasníkovi docházejí síly a konečně se u břehu ukáže.

Foto: Krásný desetikiláč

Nevěřím svým očím. Má krásnou velikou zadní ploutev. Jeho výpady jsou silné, nechce se dát přemoci zadarmo, ale takový formát jsem tedy nečekala. Kapr musí mít nejméně 80 cm. Jsem na jednu stranu neskutečně nadšená a šťastná, že mám na prutu svoji dosud největší rybu vůbec, ale současně mám obavu, abych o tak krásný úlovek ještě nepřišla. Na třetí pokus se mi podaří jej podebrat a kapr putuje opatrně na podložku.

Je to nádherně stavěný a dobře vykrmený čistý šupináč v délce 85 cm a váze 10 kilo. Přímo zářím nadšením a pořád ještě nemůžu věřit, že jsem dvěma zrny kukuřice, s kterými jsem se před lety učila chytat, vytáhla takový úlovek. O dvacet centimetrů jsem trhla svůj osobní rekord. Nádhera! Pak přichází na řadu foťák a po chvíli vracím kapříka zpět do vody. Udělá vlnu, jakoby mi zamával ploutví a noří se zpět do svého vodního království.  Ještě dlouho musím na ten souboj myslet, připomínat si ten neskutečný zážitek. A tak sedíme dál, já opět s nahozenou kukuřicí a dopadá na nás soumrak.

Foto: Zpět do vodního světa

Je už špatně vidět a do ticha kolem nám občas proletí něco velkého bzučícího okolo hlavy. Že by chrousti, nebo snad čmeláci? Dlouho jsme nad tím přemýšlet nemuseli, protože přítel posvítil na vrbu po naší pravici a bylo vymalováno. Z díry ve kmeni vylétávali sršni – jeden za druhým a všichni si to hned míří k našemu světlu. Zhasínáme proto čelovky a rozsvěcíme malou campingovou lampičku tak, aby byla relativně daleko od nás, kdy nás nebudou přímo ohrožovat sršni na ni nalétávající, ale současně tak blízko, abychom alespoň trochu viděli na naše věci při jejich balení. Stále kolem nás prolétávají ti bzučící neřádi, ze kterých jde strach, ale snažíme se je nevnímat a co nejrychleji se spakovat. Jakmile mám sbaleno, přítel mě okamžitě směřuje pryč z tohoto nebezpečného místa a sám si také odnáší svá zavazadla co nejdál. Zbývá mu jediné – vrátit se pro lampičku, kterou na místě nechce nechat.

Dlouhou větví odežene sršně, kteří po svítidle lezou, rychle jej popadne a utíká za mnou na bezpečné místo. Umíte si asi představit, jak se nám ulevilo, že jsme unikli hrozícímu nebezpečí bez jediného bodnutí. Je zajímavé, že se sršni rozlétali z hnízda až s přicházející tmou a před tím jsme si jich ani nevšimli. A to už jsme na stejném místě jednou – ovšem tedy za světla – byli. Každopádně to tentokrát byla rybařina doslova narvaná emocemi. A možná i právě proto na ten den určitě nikdy nezapomenu. Děkuji ti svatý Petře za tak krásný úlovek! Těším se na další takové krásné ryby, jen doufám, že jejich ulovení už nebude doprovázené tak dramatickým a nebezpečným zážitkem... :-)

Diskuze

Stránku zatím nikdo nekomentoval.

Do diskuse mohou přispívat pouze registrovaní a přihlášení uživatelé.

Miloš Matula - Meditace

Štítky

Typ novinky

Odběr novinek